Ptáte se, co můžete udělat, abyste někomu pomohli? Nevíte, kdy zavolat policii? Následující řádky jsou věnovány nám všem, aby každý z nás věděl, jak se zachovat v jednotlivých situacích. Každý z nás totiž může přispět k odhalení a k pomoci obětem domácího násilí.
Text je rozdělen do jednotlivých sekcí a doplněn o doslovné výpovědi těch, co se tímto tématem zabývají.
Podezření na domácí násilí
- volat na policii – městskou nebo státní (PČR)
- fyzické oznámení na služebně
- písemná forma oznámení – mail, datová schránka…
- zazvonit na zvonek daného bytu
- navodit pocit bezpečí a povzbudit k řešení situace
- předat kontakty na pomáhající instituce
„Já si myslím, že určitě zavolat policii, ať už městskou, nebo Policii České republiky není chyba, protože pokud tam je nějak to domácí násilí, tak je latentní neboli skryté. Ve chvíli kde je skryté, tak to, že se o tom sama ta policie dozví, je v podstatě nulová šance. Takže je určitě potřeba to někomu říct. Komu říct, tak to už je samozřejmě na té osobě, ale za mě říct to policii, tak je krok správným směrem.“ (příslušník městské policie)
„Oznámit to. Vlastně neoznámení trestného činu je trestný čin, takže pokud mám podezření nejen na domácí násilí, ale na jakoukoliv trestnou činnost, tak zkrátka je povinností každého z nás to oznámit. … Třeba často se bojí ti lidi, protože je to někdo z blízkého okolí, tak třeba jen zaslat e-mailem jako nějaký podnět k prošetření nebo na OSPOD. Vlastně jakékoliv oznámení nám sem přijde, ať je to forma e-mailem, datovkou, nebo jak říkám přes ten OSPOD, tak my máme povinnost v té věci konat a prostě objasňovat a prověřovat, jestli opravdu tam k něčemu takovému dochází. Takže oznámení a nebo přijít fyzicky na služebnu.“ (příslušník Policie České republiky)
„Je důležité mít tam nějaký ten vztah nebo aspoň pocit bezpečí. Říct, že ta situace, která se děje, není v pořádku, že se to může řešit. Každá situace má nějaké řešení. Předat kontakty na organizace, které to dělají. Pokud je to někdo z rodiny, tak nabídnout nějakou komplexnější pomoc. To znamená, když bude potřeba, můžeš se na nějakou dobu nastěhovat ke mně, pomůžu se stěhováním a co je zrovna potřeba zajistit. … Jinak je to opravdu jenom o tom navození pocitů bezpečí, že mají na koho se obrátit a vlastně dozrají k tomu, že to opravdu chtějí řešit. Dokud ten člověk sám za sebe to nebude chtít řešit, tak nikdo nepomůže.“ (sociální pracovnice Bílého kruhu bezpečí)
„Ono kolikrát může stačit, když třeba ten soused jenom zazvoní na zvonek u dveří. On se nemusí žádným jiným způsobem angažovat do té situace, ale už jenom zvuk toho zvonku může toho pachatele od samotného aktu vyrušit. Ta ohrožená osoba má tak čas se třeba nadechnout a vyklouznout, utéct, nebo cokoliv. Přitom je to vlastně jenom blbé zazvonění na zvonek.“ (sociální pracovnice Bílého kruhu bezpečí)
Kdy zavolat policii
- při zvýšeném hluku a ránách
- při podezření na domácí násilí (viz. sekce výše)
- důležité je nepodceňovat situaci
„Když slyší, že se tam ozývá křik, rány, třeba když slyší, že se něčím hází (nádobí nebo rána z povaleného nábytku). Když máme takovouto krizovou situaci, tak to můžeme volat. Ono je lepší dvakrát zavolat zbytečně, než potom nezavolat a vyčítat si to.“ (sociální pracovnice Bílého kruhu bezpečí)
Komunikace s osobou ohroženou
- naslouchat a vnímat
- zrcadlit poskytnuté informace
- nevyvíjet nátlak
- poskytovat ujištění – možnost se svěřit, říct si o pomoc
- předávat kontakty na pomáhající instituce
„Navazovat komunikaci úplně běžným způsobem a hlavně poslouchat. Poslouchat a vnímat, co ten člověk říká, všímat si maličkostí. Zrcadlit to, protože oni často ty situace bagatelizují. Něco řeknou a zasmějí se tomu, že to vlastně nic není. … Přepinkávat zpátky vlastně to, co se dozvídají, aby si to ty oběti byly schopny nějak uvědomit. Určitě na ně netlačit, protože když se na ně bude tlačit, tak oni se můžou šprajcnout a dostat strach. Pokud tam není nějaké opravdu riziko ohrožení zdraví nebo života, tak naslouchat tomu jejich tempu, protože oni si k tomu musí dojít sami, aby tu pomoc hledali a začali to řešit. Můžeme se opakovat s tím, kde ty možnosti jsou, že můžou přijít a svěřit se.“ (sociální pracovnice Bílého kruhu bezpečí)
Nezapomínejme, že každý může přispět k bezpečnějšímu prostředí. Mluvme o problému domácího násilí a nezavírejme před ním oči.