Každý příběh je jedinečný, což ovšem neznamená, že v nich neexistují jisté podobnosti. To, co zažívá jedna oběť, často zažívá i druhá.
Na tomto místě si můžete pročíst úryvky z příběhu člověka, který si prošel domácím násilím. Mohou Vám pomoci s pochopením Vaší situace i s uvědoměním, že v tomto problému nejste sami.
Pocit, že je to normální
- přijetí situace za normální, i když není
- zlehčování incidentů
Není normální, pokud je Vám ubližováno a není dobré takové situace přehlížet a zlehčovat.
„Mně to připadalo normální dřív. Až pak kamarád, když se mě ptal, proč a co se děje a pak mi řekl, že to normální není no.“ (oběť domácího násilí)
„Nejprve jsem si to neuvědomoval, protože mi to přišlo normální, že jo.“ (oběť domácího násilí)
Podoby domácího násilí
- fyzické
- psychické
- sociální
- může být ale také forma sexuální, ekonomická a materiální
„U mě fyzický způsob bylo to, že jsem nedostával najíst. Když jsem nejedl třeba tři dny vůbec nic, pak mi máma tajně něco donesla nebo pak mi koupil kamarád něco.“ (oběť domácího násilí)
„Nikam jsem nemohl chodit, musel jsem prostě být zavřený, nemohl jsem ani tu mámu a ségru vídat. … Pak jsem nemohl chodit ani na záchod. A když jsem byl venku z toho pokoje, tak prostě bylo zle, že jo. Nadávky, urážky a tak.“ (oběť domácího násilí)
Život po domácím násilí
- nízké sebevědomí a sebedůvěra
- uzavřenost
- problémy s navazováním nových kontaktů s lidmi
- možné selhání organismu
„Skončil jsem i v nemocnici. Kvůli tomu všemu. Složil jsem se ve škole. Protože když člověk nejí, pak ty nervy, a tak jsem říkal, že mi je špatně, omdlel jsem a jela pro mě záchranka. Byly to asi tři dny v nemocnici pro nějaké selhání organismu.“ (oběť domácího násilí)
„Tak já to vidím, že mě to ovlivňuje do teďka. Nemám de facto sebevědomí. Já si moc v ničem nevěřím, proto se mi třeba nedaří navazovat vztahy, nemyslím jen partnerské, ale třeba i kamarádské. Proto jsem prostě takový introvert. … Třeba ty partnerské, tak tam si třeba vůbec nevěřím. Prostě ta sebedůvěra, právě takhle v těch vztazích a pak třeba i v práci. Já třeba chci něco zařídit, říct šefovi, hele, prosím tě, nelíbí se mi tohle a tohle, chci změnit tohle, ale prostě bojím se.“ (oběť domácího násilí)
Klíč k uzdravení
- přijmout svoji minulost
- nepotlačovat to, co se stalo
- být sám sebou
„Přímo to nepotlačovat, protože to pořád v tobě je a pak to vyplave na povrch. … A já si myslím, že to je i důvod toho, že prostě člověk řekl, ne, nestalo se to a třeba na to ani nemyslí, ale prostě v té hlavě to někde vzadu pořád potlačuje. Tak prostě přijmout to takové, jaké to bylo a říct, jo, bylo to špatný, ale musím jít dál.“ (oběť domácího násilí)
„Vzít to jako součást sebe. Každý má svoji historii životní, že jo. Kdy každý z nás má nějakou, tak já mám prostě takovou, no, i když není příjemná.“ (oběť domácího násilí)
Myšlenka k domácímu násilí na závěr
Komunikace
- stěžejní prvek pro zdravý vztah
- nebát se svěřit a říct si o pomoc
- přijmout pomoc
- mluvit o problémech
„Celkově já bych řekl komunikace, protože jak jsme si dovolili svěřit se, nenechat to pro sebe, říct si o tu pomoc a když ti ji někdo nabízí, tak ji přijmout. Tak jako komunikujete, že jo? Svěříš se – komunikujete. A když komunikujete, tak třeba ani k tomu domácímu násilí nemusí dojít, že jo? Protože zatím stojí co? To, že není komunikace a že tam jsou nějaký problémy, o kterých se neví.“ (oběť domácího násilí)
