
Toto místo je ukázkou toho, že na to nejste sami. Najdete zde několik oblastí, o kterých mluvili právě ti, kteří stojí na Vaší straně, ať už jsou to lidé z pomáhajících profesí, nebo s podobnou zkušeností jako Vy.
Jednotlivé sekce jsou vždy rozděleny na krátká shrnutí a následná rozšířená doplnění konkrétními výpověďmi jednotlivců.
Nejčastější překážky na cestě k pomoci
- strach
- péče o děti
- finanční bariéry
- manipulace

„Obecně strach a děti. Jak tam jsou děti, tak je prostě všechno špatně, protože velice často opakují, že byť se jim děje doma to, co se jim děje, tak on je skvělý otec a dětem se věnuje, mají ho rádi, nechtějí rozbít rodinu, nechtějí připravit děti o tátu a tak podobně. Pak tam jsou samozřejmě ty finanční bariéry. Často to jsou ženský, které jsou na rodičáku a i když pracují, tak vlastně bytová situace je strašná.“ (sociální pracovnice Bílého kruhu bezpečí)
„Taky strach z toho, že vlastně nikdy to neřešili, nikdo jim nebude věřit. Ať neříkám jenom, že to jsou ženy, protože chodí k nám i muži, byť to je teda minimum. A tam jsou takové obavy z toho, že vlastně přijdou o ty děti. Je to takový šikovný manipulativní nástroj. Děti se stávají předmětem, jak toho druhého podmanit. A často tím vyhrožují, že postarám se o to, aby si ho v životě neviděl/a, mám na to kontakty a tak.“ (sociální pracovnice Bílého kruhu bezpečí)
Příprava na řešení situace/odchod z domácnosti

- naplánované samotné kroky i krizový scénář
- pohotovostní zavazadlo
- domluvené přespání
- připravený telefon
- komunikace s OSPOD v případě přítomných dětí
- odvaha a odhodlání zavolat na policii
„Měl/a by si připravit nějaké pohotovostní zavazadlo, kde bude mít nejdůležitější věci (doklady, léky, nějaké peníze, aby se náhodou nestala situace, že ten člověk nebo ten agresor na to přijde a ona bude muset utéct a bude pobíhat někde po městě v pyžamu). Aby jenom vzala věci mohla utéct, aby měla nějakou důvěryhodnou osobu, která o tom bude vědět a byla domluvená třeba na tom, kam může jít na jednu jedinou noc, kde může zazvonit a odejít tam.“ (sociální pracovnice Bílého kruhu bezpečí)
„Plánovat dopředu jednotlivé kroky. A když už opravdu přijde ten konkrétní den, kdy se chci stěhovat, tak aby skutečně to byl den, kdy si jsem jistá, že třeba ten agresor bude v práci. Opravdu, aby tam nebylo nějaké riziko, že nějaký ochotný soused mu zatelefonuje třeba, aby tam v tu dobu nebyla sama, aby měla někoho, kdo jí s tím pomůže, kdo se jí třeba případně zastane. Aby měla připravený telefon a nebála se v případě ohrožení zavolat na policii, i kdyby do telefonu neměla mluvit a měla ho mít jenom položený vedle sebe na stole nebo v kapse. Ta policie tam uslyší, že tam k něčemu dochází. A pokud tam jsou děti, tak určitě taky komunikovat s OSPOD, protože pak jsou rodičové, kteří neváhají právě obracet se okamžitě na policii pro únos dítěte.“ (sociální pracovnice Bílého kruhu bezpečí)
„Ve chvíli, kdy se oběť dostane k možnosti zavolat si pomoc nebo si nechat zavolat pomoc a pokud už tam dorazíme, tak v tu chvíli je to na nejlepší cestě k vykázání. Takže je dobré udělat ten velký krok k tomu vykázání, protože tím by ta osoba měla být chráněna. … Pokud tedy chce být oddělená od toho agresora, tak vím, že existují i nějaké domy pro ty oběti, kam se můžou ukrýt, ale ve výsledku to vykázání je nejsnazší způsob, jak zabránit kontaktu agresora s obětí.“ (příslušník městské policie)

Kroky po zásahu policie

- omezení kontaktu s násilnou osobou
- vyhledat psychologickou pomoc
- oslovit pomáhající instituce – inspirace v záložce Místa pomoci
- nepolevit v odhodlání situaci řešit
„Tak ideálně určitě omezit kontakt s tou násilnou osobou. Třeba i vyhledat psychologickou nějakou pomoc, protože kolikrát ten psycholog vnese světlo do toho života předchozího, aby si ta oběť uvědomila, že opravdu je obětí. Protože to ty ženy kolikrát si nechtějí přiznat a ten psycholog může hodně pomoct.“ (příslušník Policie České republiky)
„V případě, že to dopadlo tím ideálním způsobem, že došlo k vykázání, tak obvykle apeluji na to, aby ta osoba v rámci toho, kdy má ten prostor díky tomu vykázání a není tolik pod vlivem toho agresora, tak aby pokračovala v těch věcech, které by jí mohly pomoct. Aby kontaktovala případně nějaké poradny nebo další organizace, které by té osobě pomohly, aby neustala v tom svém úsilí, když už se rozhodla pro ten krok zavolat si o pomoc.“ (příslušník městské policie)
Strach z žádosti o pomoc
- svěřit se někomu blízkému
- využít telefonní linky důvěry
- odvaha a uvědomění, že jsou lidé, co pomohou


„Asi bych poradil, že když má někdo nějakou špatnou situaci, nějaké to násilí, tak ať se nebojí a řekne to. Ať už známým, ale i klidně někomu cizímu. To jsou třeba ty linky důvěry. Hodně lidí to nevyužívá z toho důvodu, že se bojí, že to je cizí člověk. … Já si spíš myslím, že to, že se bojí svěřit někomu cizímu, že to je spíš to, že si myslí, že se musí svěřit někomu blízkému. Ale jí/jemu pomůže nejvíc to, že se svěří komukoliv a je jedno komu. Prostě komukoliv, dostat to ze sebe a pokud ten člověk není fakt totální *****, jestli to můžu říct takhle, tak prostě každý slušný člověk pomůže komukoliv.“ (oběť domácího násilí)
